Projekt Cesta kamene už několik let spojuje Hořice a polské město Strzegom. O víkendu 17.–19. června se do Strzegomi na tamní slavnosti věnované věhlasné místní žule vydali nejen zástupci hořické radnice, ale také sedmičlenná skupina studentů. Akce se tentokrát nemohli zúčastnit žáci SUPŠSK (ve škole v těchto dnech probíhala tradiční výstava kamene, kamenických výrobků, strojů, nářadí a technologií), zastoupili je tedy dívky a jeden chlapec studující obory poněkud odlišné – gymnázium a sociální činnost. A protože je mimo jiné čekaly i workshopy zahrnující tesání do kamene, odjížděli na svoji misi s poněkud smíšenými pocity.
Cesta busem z Hořic do Strzegomi trvá zhruba dvě hodiny a vede malebnou krajinou nejen na české, ale i polské straně. I přesto, že za hranicí postupně přechází z hor do nížiny, je stále na co se dívat. Tu a tam na kopci vykoukne gotický hrad nebo alespoň kostelík a z oken autobusu lze také sledovat ruch na stavbě dálnice mířící nezadržitelně k českým hranicím.
Při příjezdu nás již očekával náš strzegomský průvodce Tomasz Wanecki. Omlouval se, že hotel Stragona, v němž budeme ubytováni, leží poněkud stranou od centra a na místní Rynek, středobod celých slavností, to máme čtvrt hodiny chůze. Jak se posléze ukázalo, toto místo nabízelo vedle příjemného ubytování i nevšední kulinářské zážitky a jeden pozoruhodný bonus (bude zmíněn později) navíc. Po večeři jsme se vydali na obhlídku města. Na totálně zalidněném náměstí zrovna zpívala vycházející hvězda polské pop music Roksana Weigel. Kousek odtud stojí Bazilika svatých apoštolů Petra a Pavla a působí svými rozměry opravdu majestátně. Poté, co jsme minuli dvě sochy sv. Jana Nepomuckého, jsme se cítili skoro jako doma v Čechách.
Druhý den nás čekala zásadní akce celé naší mise – workshopy s již zmiňovaným tesáním do kamene. Naštěstí se ukázalo, že materiál, z něhož mají být vytesány naše artefakty, není místní žula, ale daleko poddajnější vápenec. Celá parta našich amatérských kameníků se přes třicetistupňové horko pustila do práce s vervou a nadšením a po více než dvou hodinách sekání a broušení bylo na světě sedm více než slušných dílek. I když leckteré z pracovních nástrojů drželi v ruce poprvé v životě, zvládli vše bravurně a se ctí.
Zatímco odpoledne většina výpravy relaxovala, Jáchym Kulhánek se vydal zkusit své šachové schopnosti na „Turniej szachowy o puchar Przewodniczacego Rady Miejskiej“. A protože se mu příčilo soutěžit s dětmi a dorostenci v kategorii juniorů, přihlásil se rovnou mezi seniory. Vítězný pohár sice nezískal, ale konečné druhé místo není zklamáním a Jáchym rozhodně Hořicím ostudu neudělal.
Po večeři následoval výstup na Křížovou horu. Převýšení je to asi jako od Valdštejnské lodžie na Zebín, tady nás ale na závěr čekalo zhruba sto schodů, takže nic náročného. I když je vrcholek Křížové hory o něco níže než místo, kde stojí hořická Masarykova věž, skýtá naprosto úžasné výhledy nejen na město a okolí, ale i na vzdálené Krkonoše se zřetelně vyčnívající Sněžkou.
Před spaním jsme ještě na chvíli vyrazili do města, obešli jsme stánky, poslechli si konec koncertu právě vystupujícího punkera Czadomana a mírně znaveni jsme se vydali k hotelu. Jenomže tam kromě nás byly ubytovány i kapely, které během slavností ve Strzegomi účinkovaly. Ve chvíli, kdy jsme se vraceli, se právě začal rozjíždět improvizovaný jam session netradičně-folklorního ansámblu Pogwizdanie s rockery, co si říkají Power Play (obě kapely hrály ve městě odpoledne). Zážitek jako hrom, u kterého by byl hřích nebýt a neužívat si brilantního muzikantství těchto kluků i radosti, s jakou hráli jak věci vlastní, tak notně poupravené světoznámé hity. Tahle afterparty prostě neměla chybu.
Na ráno nám obětavý průvodce Tomasz (pro nás prostě Tomek) domluvil návštěvu místního koupaliště, které se nachází jen pár metrů od našeho hotelu. Voda přes veškerá vedra posledních dnů nebyla sice nejteplejší, ale příjemné osvěžení po náročném víkendu to rozhodně bylo. A pak už to bylo rychlé – oběd a o třetí hodině odpolední odjezd směr Hořice.
