Naše třída se dne 5. 6. 2019 vydala na třídenní školní výlet na jihozápad Středočeského kraje. Náš výlet započal již v 7:30, kdy jsme se sešli na vlakovém nádraží a poté vyrazili na cestu. Naše cesta trvala celkem přibližně tři hodiny. Naše první zastavení bylo v Berouně, kde nás čekala krátká chůze pěšky na náměstí a následně na virtuální realitu a únikovou hru. Rozdělili jsme se na dvě skupinky po šesti lidech, jedna šla na virtuální realitu a druhá na únikovou hru a pak jsme se prohodili. Dle mého názoru oboje byl skvělý zážitek, který nikdy nezapomenu. Hodně jsme se bavili, zasmáli se a dokonce jsme museli i pořádně přemýšlet, což se nám povedlo. Obě skupinky úspěšně splnily všechny úkoly v únikové hře a získaly údajný poklad, který jsme museli najít. Po vyzkoušení těchto dvou her jsme si vzali věci, domluvili jsme, se co bude dál a nakonec jsme dostali hodinu volna pro nákup potravin. Když jsme vše nakoupili, najedli se, sešli jsme se u fontány na náměstí a nakonec jsme se vydali na další vlak směřující do obce Karlštejn na naše první ubytování.
I když jsme dvě noci nespali v tom samém ubytování, ničemu to neuškodilo, obě místa byla pěkná, a spokojenost se zdála být na svém místě. Výlet byl založen převážně na chození a poznávání okolí, kde jsme byli ubytování. Ve středu jsme stihli dokonce i výšlap na hrad Karlštejn, který nebyl nijak náročný. Hrad Karlštejn vypadal velmi skvěle a nabízel dokonalý výhled. Dokonce byla možnost, abychom se podívali na krátkou exkurzi do hradu, a ten kdo chtěl, se šel opravdu podívat. Ostatní jsme chvíli čekali na nádvoří, udělali jsme si spousty nádherných fotek, nakoupili suvenýry a nakonec jsme se rozhodli, jít napřed zpátky do ubytovny, kde jsme ten den přenocovali. V řece Berounce, kousíček od naší ubytovny, jsme se mohli vykoupat. Voda byla sice špinavá, ale byla krásně teplá a i přesto jsme si to i tak náramně užili. Poté jsme měli přibližně na hodinu a půl volno, což jsme využili k umytí se ze špinavé vody a k večeři. Následně jsme okolo osmé vymysleli společný program na večer. Bavili jsme se všichni společně a nakonec jsme se vrátili na pokoje, kde jsme ještě chvíli mluvili se spolubydlícími. Poté jsme usnuli, abychom byli připraveni na další den, kdy nás čekala dlouhá procházka na nádherné přírodní úkazy.
Ve čtvrtek jsme vstávali okolo půl osmé, došli jsme si do obchodu nakoupit, kdo co potřeboval, zabalili jsme si své věci a připravovali se na delší výšlap. Okolo deváté, kdy bylo všechno hotové, tak jsme podle plánů vyrazili na výšlap mířený na lomy Malá Amerika, Kanada, Mexiko a nakonec Velká Amerika. Cesta tam a zpět byla dlouhá 15 km, ale i tak jsme to zvládli a výhled na lomy se všem líbil. Stále jsme fotili přírodu s nádhernými lomy. Jelikož naše procházka trvala více než půl dne, tak jsme měli několik přestávek na svačiny, na odpočinek a pak jsme vždy pohodovým krokem pokračovali dál. Po všech prohlídnutých lomech jsme došli do obce Mořina, kde jsme se zastavili na delší dobu. Ten kdo chtěl, si mohl v místní restauraci dát něco k snědku či k pití a pak jsme měli ještě menší volno. Když jsme se vydýchali z toho nejhoršího, vydali jsme se lesní cestou zpět do Karlštejna, kam jsme dorazili okolo čtvrté hodiny odpolední. Celý den jsme byli připraveni na to, že nás někde na cestě zastihne bouřka nebo déšť. Ovšem jsme měli velké štěstí, neboť nás silná bouřka zastihla, zrovna když jsme dorazili do obce Karlštejn, škoda jen, že jsme to nestihli zpět na ubytovnu, kde jsme si měli vyzvednout zavazadla a vydat se do druhého ubytování. Bouřku s průtrží mračen jsme přečkali v jednom obchůdku se suvenýry a zmrzlinou, kde nás nechal velmi milý prodavač. Když se vše aspoň nějak uklidnilo, vydali jsme se rychlým krokem pro naše věci do ubytovny. Ač jsme byli lehce promoklí, tak jsme si vzali své věci, rozloučili jsme se s panem majitelem a vydali jsme se do našeho druhého ubytování.
Většina z nás čekala, že to bude trochu blíž, nikomu se nechtělo kráčet za slabého deště, ale nakonec jsme do kempu Karlštejn došli, který vypadal již od pohledu velmi pěkně. Po chvíli čekání nám byly rozdány chatky a kvůli špatnému počasí jsme měli po zbytek dne volno. Zatímco se všichni bavili s přáteli či si upevňovali nové přátelské vztahy, tak jsme vymysleli skvělou večeři v podobě objednané pizzy. Uteklo to velmi rychle, nastal večer, kdy jsme si řekli, co bude zítra a zároveň něco o naší cestě domů.
Poslední den jsme vstávali okolo sedmé, kdy jsme si sbalili všechny věci, nasnídali se a nakonec jsme vyrazili na vlak. Vlakem jsme dojeli do Berouna, kde jsme využili úschovnu zavazadel, měli volno ještě na dokoupení jídla a pití. Následně jsme došli na autobus, který nás dovezl do Koněprus. Ke vstupu do Koněpruských jeskyní jsme šli chvíli pěšky. Uvnitř v jeskyních to bylo velmi pěkné, krásné krápníkové útvary, ve kterých mohl vidět každý něco jiného, zajímavé povídání od pana průvodce a spousty dalších věcí. Prohlídka jeskyní má i nějaké logické nevýhody – byly špatná viditelnost na cestu a schody a také trochu chladno, ale i tak se to dalo přežít jen v mikině. Po prohlídce jsme se dostali ven, tam jsme si dali malinkou pauzu a nakonec jsme se rozešli po naučné stezce na cestu do Houbova lomu, kde jsme si mohli najít zkameněliny. Někdo našel třeba mušličku, jiný pozůstatek členovce či nějaké pozůstatky korýšů a měkkýšů. Vystoupali jsme zpět na asfaltku, po které jsme došli na dolů na autobusovou zastávku. V Berouně v budově nádraží jsme čekali na vlak. Tuto éru jsme zakončili společnou fotkou u cedule Beroun a pak nás už čekala cesta domů.
Podle mě výlet byl velmi podařený, líbilo se mi úplně všechno hlavně virtuální realita a úniková hra, oboje chci ještě někdy zkusit. Sice jsem již byla na lomech jako Velká a Malá Amerika, ale i tak jsem si procházku přírodou užila a i přes špatné počasí předposlední den jsem se bavila. Byl to pro mě velký zážitek s mými přáteli, který jsem si za ten půl rok na nové škole udělala a těším se na další zážitky s nimi a s celou třídou!
Michaela Badovská, třída 1.S
