Dějepisná exkurze se třídou 3. G nás zavedla na bojiště bitvy z roku 1866 nedaleko Hradce Králové, na Chlum. Zde se 3. července 1866 střetla rakouská a pruská armáda.
Po příjemné cestě vlakem jsme vystoupili v Dlouhých Dvorech a čtyřkilometrovou procházkou kolem vesnice Dub jsme po polní cestě došli k památníku. Tam nás již očekávali dva průvodci – zaměstnanci Muzea v Hradci Králové. Rozdělili jsme se gendrově (dívky si to přály 😊) na dvě půlky a průvodci se nám všem věnovali. Během procházky po místě bojiště jsme se zastavili u pomníku polních myslivců, abychom si připomněli nejen jejich význam v bitvě, ale všimli si i vytesaných znaků na něm. Některé symbolizují sepjetí s bojovníky antického světa – například helmice, olivový věnec nebo socha bohyně, která připomíná Athénu. Nechybí ani socha lva sedícího u kanónu. Věčnou památku na zesnulé připomínají pochodně na rozích památníku.
Zaujala nás také informace o zapojení příslušníků Červeného kříže přímo na bojišti nebo o pruských lékařích, kteří již v té době ošetřovali zraněné obou armád, protože dodržovali nově zakotvenou přísahu.
Následně jsme se při hře vžili do situace obyvatel tehdejší pevnosti Hradec Králové, kteří za cenu ochrany před nepřítelem mohli využít jejích hradeb. A tak třeba řezník, služka nebo válečný vysloužilec rozmýšleli, zda a za jakých podmínek se jim to vyplatí.
V další části jsme došli k bývalým zákopům, ze kterých jsme viděli do širokého okolí – směrem k Jičínu, ke Krkonoším a blízkému lesíku Svíb. Dozvěděli jsem se zajímavé informace z průběhu bitvy, zbytečného dobývání Svíbu a také posoudili výhody a nevýhody rakouských a pruských pušek, které jsme měli možnost i vzít do ruky. Bojiště bylo tehdy opravdu rozlehlé, v okolních obcích najdeme spousty pomníků, které je možné podle vydaného plánu obejít nebo lépe objet na kole.
Po závěrečném shrnutí celého roku 1866, kdy se v prostoru východních Čech uskutečnilo několik rakousko pruských bitev (u Náchoda, Mnichova Hradiště, Dvora Králové, Jičína) jsme se rozloučili a Úvozem mrtvých došli do Všestar, abychom dojeli zpět do Hořic.
