Zhodnocení partnerské výměny naší školy s Dolnosrbským gymnáziem z Chotěbuzi (25. – 30. 9. 2022)

V neděli 25. září 2022 odpoledne přivítalo na hořickém vlakovém nádraží 15 studentů (14 z nižšího gymnázia a 1 ze SOŠ sociální) naší školy své kamarády z Dolnosrbského gymnázia v Chotěbuzi (Cottbus) v Dolní Lužici v Německu.

Němečtí studenti byli stejně jako v minulosti ubytováni v rodinách svých českých kamarádů, se kterými si už přes prázdniny dopisovali. V hostitelských rodinách pobývali 6 dní. Lužické učitelky Lorena Neumannowa a Dietlind Lüdtkowa byly ubytovány v penzionu.

Dorozumívacím jazykem pro studenty byla především angličtina, ti starší z našich studentů mohli použít i němčinu, pokud se ji učí. Pomoci jim ale mohla i z naší strany čeština a z německé dolnolužická srbština, kterou se naši hosté také ve škole učí a která je češtině podobná. Můžeme porovnat: dobry źeń – dobrý den, dobry wjacor – dobrý večer, dobre zajtśo – dobré ráno, witajśo k nam – vítejte k nám, Hořice su rědne město – Hořice jsou pěkné město, to jo naša šula – to je naše škola, źekuju se – děkuji,  na zasejwiźenje – na shledanou atd. (pozn.: čárka nad souhláskou má význam jako u nás háček, tedy ź = ž, ś = š apod.).

Čeští učitelé Mgr. Věra Rolfová, Mgr. Pavla Dovičovičová, Ing. Tomáš Horák a PhDr. Jan Tomíček pro české a lužické děti připravili bohatý program. V pondělí se všech třicet studentů s oběma německými učitelkami pod vedením Jana Tomíčka vydalo poznávat Hořice. Exkurzi po městě začali na hořické radnici, kde je v Divadelním sále uvítala místostarostka Hořic paní Bc. Jana Bouzková. Němečtí hosté dostali upomínkové předměty a následně byli provedeni hořickou radnicí, kde jim pracovník hořického infocentra pan Pavel Bičiště, DiS. stručně přiblížil historii města. Poté se studenti vydali na procházku po Hořicích, kde si prohlédli Masarykovu věž samostatnosti, viděli židovský hřbitov a také hořický zámek, kde se dozvěděli, ve které komnatě přenocoval po bitvě u Sadové pruský král Vilém a později i kancléř Otto von Bismarck.  Potom navštívili městské muzeum, kde je po výstavních expozicích provedla ředitelka muzea paní Petra Zachovalová, M.A. Poté studenti obdivovali exteriér i interiér našeho krásného barokního chrámu Narození Panny Marie.

Po obědě ve školní jídelně čekala studenty ve Smetanových sadech a na vrchu Gothardu soutěž smíšených dvojic, kdy studenti dostali úkoly pouze v němčině (kterou většinou naši sekundáni či terciáni ještě neovládají), takže se museli společně domluvit přes angličtinu, češtinu či dolnolužickou srbštinu a úkoly v co nejkratším čase splnit. Otázky nebyly jen na prokázání vědomostí, ale i dovedností. Například: 1) Najděte sochu, která připomíná lidskou ruku, a váš úkol je jednoduchý. Napište, kolik prstů vidíte.

2) V blízkosti ruky a třešně je socha ve tvaru kruhu. Odhadněte, změřte nebo použijte vlastní tělo k určení vnitřního průměru (tolerance je 10 cm).

6) Najděte sochu vytvořenou Jaromírou Němcovou (Československo; 1989). Můžete hledat do 100 m od Obelisku. Pokud ji najdete, nechte se s ní vyfotit a pojmenujte ji podle toho, co vám připomíná.

Studenti získali nejen informace o těchto zajímavých lokalitách, ale užili si i mnoho legrace.

V úterý absolvovali studenti zájezd do Českého ráje, kde si i přes nepřízeň počasí prohlédli jeho symbol, zříceninu hradu Trosky, a navštívili muzeum Českého ráje v Turnově. Zde obdivovali nejen vzácné polodrahokamy, ale zhlédli i novou interaktivní expozici o horolezectví. Mohli si zde vyzkoušet krátkou via ferratu, vázání horolezeckých uzlů, dozvěděli se mnoho údajů o dobytí nejvyšších vrcholů světa, ale i o počátcích horolezectví v Českém ráji. Viděli zde také jeden z největších obrazů světa – Alšovo plátno Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, inspirované básní z Rukopisu královédvorského Beneš Heřmanuov. Aby skalní města neviděli pouze na fotografiích a filmových záběrech, navštívili malé, ale velice malebné skalní město Besedické skály, které je uchvátilo nejen svými skalními bludišti, ale i překrásnými výhledy na nejvyšší horu Českého ráje Kozákov či na Malou Skálu s hradem Vranovem a vzdálenějším Frýdštejnem. Z nejvyššího vrchu Besedických skal Sokola se jim pak naskytl jedinečný výhled na „České Dolomity“ – Suché skály. I na tomto výletě studenti plnili ve dvojicích různé úkoly.

Ve středu v Den české státnosti a sv. Václava se dopoledne studenti i jejich učitelé zúčastnili turnaje v kuželkách ve Sportovním zařízení města Hořice a odpoledne měli program v hostitelských rodinách. Pro německé učitelky byl připraven výlet na zámek Hrádek u Nechanic, jehož prohlídkový okruh Lesk a sláva Harrachů s reprezentačními sály  se jim velmi líbil, a i přes nepřízeň počasí nahlédly alespoň na chvíli i do zámeckého parku a poseděly u kávy v zámecké kavárně.

Ve čtvrtek se všichni vydali na návštěvu hlavního města Prahy, kde se prošli po nejvýznamnějších památkách. Navštívili Pražský hrad, kde obdivovali především gotický chrám sv. Víta, přes Malou Stranu kolem Dienzenhoferova chrámu sv. Mikuláše došli na Karlův most a připomněli si, kde se nacházel Lužický seminář, v němž byli v minulosti ubytováni studenti z Lužice, když v Praze studovali na Karlově univerzitě. Prošli uličkami Starého Města a zavítali na Václavské náměstí. Po obědě ještě navštívili Muzeum fantastických iluzí, kde je osobně provedl majitel muzea, kouzelník a náš bývalý student Pavel Kožíšek.

Po návratu z Prahy čekal studenty i jejich rodiče závěrečný večer ve školní jídelně. Byly zde zhodnoceny všechny předešlé aktivity, vítězné dvojice dostaly věcné dárky, které nám věnovala MAS Podchlumí. Po výborné večeři, kterou připravila paní ze školního bufetu Ruth Táborská a rodiče našich studentů, proběhlo ještě několik soutěží, připravených studenty sociální činnosti naší školy. Lužičtí hosté se naučili také tanec mazurku včetně „kradené“ s výměnou partnerů. Když večer pokročil, nechtělo se nikomu domů.

V pátek čeští studenti, jejich rodiče i učitelé doprovodili své německé hosty na nádraží, lužické studentky se s námi rozloučily žertovnou písní v dolnolužické srbštině a pak následovalo dojemné loučení, poslední objetí a pozdravy ve všech čtyřech jazycích.

Už nyní se moc těšíme, až budeme moci našim lužickým kolegům jejich návštěvu oplatit při návštěvě Dolní Lužice nejspíše v červnu 2023.

Takže v příštím roce na „zasejwiźenje v Chośebuzu!“

PhDr. Jan Tomíček